O vejkendu 11.-13. mě navštívili "Pražáci" :Smolda, Georg a Čert. V plánu jsme měli asi tak pět nebo šest akcí ,který bysme chtěli stihnout uskutečnit tenhle vejkend. Bylo jasný, že jistá redukce představ nás nemine. Sraz jsme měli v pátek večer U Kozy na Oldřichovským sedle. Chlapci přijeli až v noci kolem desátý a proběhla vcelku očekávaná uvítací kalba. Našich šest plánů se rozrůstalo s počtem vypitých piv téměř geometrickou řadou! Snowbording, lyžovačka, sněžnice,freerajding, iceklimbing,slacklajn, hajlajn,longlajn atd. Po půlnoci jsem odjel dom a chlapci se posléze- delší posléze- vydali hledat Gorilu pod kterou chtěli z neznámých (mě i jim) důvodů bivakovat. Gorilu v mlze nenašli, tak zalezli do listí, Smolda si zavěsil hamak a za chvíli zařezávali. Časně z rána vstali a kolem jedenáctý byli u mě na snídani. Tady došlo k prvním redukcím našich plánů ohledně vejkendu. Volba padla na průstup údolím Černého potoka. Icebouldering spojený ve Smoldově případě ještě Aquatoolingem! Cestou k vodopádu jsme probírali otázky kolem plánovanýho ČP Slackline (či jak se to vlastně bude jmenovat). Zvažovali jsme různý varianty soutěží, především Freestile, bodování triků, termíny a místa a taky otázku sponzorů... Samotnej průstup byl pak naprosto pohodovej i když díky oblevě a tajícímu ledu se i adrenalínové momenty dostavily: Voda hučí led se boří, nad tůní visí Georg na cepínech a opouští ho nejdřív jedna a pak i druhá mačka! No a pak ten Smolda...







Zkrátka poetické odpoledne. Večer zakončujeme v Dělňáku kde doplňujeme kalorie a tekutiny a zprvu ještě i řešíme ČP. Zvláš» Čert doplňuje jako by to mělo bejt naposled! Na rozdíl od George-řidiče-ten saje svejch pět Birelů pěkně pomaličku a vychutnává si každej lok teplajícího pita. Pak ještě pár lahváčů sebou a jde se spát. Ráno nás čeká hajlajna! Neděle. Vzhledem k uvážlivý redukci vejkendovejch plánů máme před sebou krásnej teplej den! 13. ledna. Slunce pere a nad strmým údolíčkem se třepotá patnáctimetrová "tréningová" hajlajna!



Díky příznivý poloze jsme dojeli autem aľ téměř na místo. Natažení lajny taky nepředstavovalo žádnej velkej problém, zvlašť potom co jsme zavrhli natahování kladkostrojem a použili jsme hukcuk známý jako "Tlustá Berta"! Montáž jsme si opravdu ulehčili jak to jen bylo možný -ani jsme nikam nešplhali, ale ovázali jsme dva stromy. Jeden tak vysoko jak jsme dosáhli a druhej úplně u pařezu- to protože byl vejš tak abysme měli jakous takous vodorovinu. V těch místech se údolí svažuje prudce dolů, tak 10 metrů na dno potoka, takže stačí dva- tři kroky a nabereš slušnou,bezpečnou vejšku. První se, po pár zaváháních, prošel Smolda a šel si natáhnout hamak. Pak byla řada na mě!



Jak to popsat ! Chceš vyrazit, nadrženej jak malamut když vidí postroj a zároveň se nenávidíš a nadáváš si co tam děláš! Prostě schíza jako sviňa. Po chvíli se rozdejcháš a už jenom sprostě nadáváš: na tvarohový kolena,na lajnu na svůj strach a nemohoucnost... Po několika pádech kdy strachy lapneš lajnu si dáš oddech- teda já. Nastupuje Georg! Lajnu sice zkouší lapat, ale většinou letí do odsedky-teda vždycky. Pěkně hlavou dolů! Mezitím natahujeme další dvě lajny nad zemí aby jsme se rozchodili a taky pro naše přátele kteří si zatím na hajlajn netroufnou. Georg dolítal- prozatím- a je opět řada na mě!Pár lajnolapů, trochu míň keců a sprostejch nadávek a jsem na druhý straně- Uf.



Cesta zpátky se mi užjeví jako procházka. A je to! Poučení pro mě- OS je super, ale já potřebuju zdomácnět, zpracovat prostor a to chce čas! Pro další poučení- a to nejen pro sebe - si jde Smolda. Nastupuje, zavrávorá, zkusí lapnout lajnu,neudrží se, padá a hlavou se zavrtává do svahu mezi kořeny! Snad jen díky číru lebka nepraskla a ani krev se neobjevila- sláva pokračujem! Jen příště to chce asi ukotvit lajnu o dost vejš, aby se i v případě pádu hned na začátku- což je mimochodem dost pravděpodobná varianta- lítalo do luftu! Přijíždí Kajoch s Luckou. Pozdravy, rozcvičit, zkontrolovat výstroj a výzbroj a jde na věc. Prvních pár pokusů končí lajnolapem opepří to několika více sprostejma slovama no a pak se ukázkově projde tam a zpět



a na konci si ještě jen tak poleží zádama na lajně!



Slunce pomalu zapadá a začíná přituhovat. Přeci jen je ještě furt leden. Georg přidává opět pár tlam hlavou těsně nad terén. Kajoch a já se ještě projdeme a pak si dodá odvahy i Kentán- chodí sotva dva měsíce, ale přesto to chce vyzkoušet - pro ten pocit. Nedá ani krok, ale je jasný, že jednou bude hajlajner! Chrochtá blahem! Končíme! Sundat lajny, roztřídit krámy a odjezd! Tak zase někdy příště!